O obci
Slovo úvodem ...
Naše oblast leží při okraji nejstaršího sídelního území, hustě obývaného již od pravěku, zabírajícího dolní Povltaví, Slánsko, Poohří, celé střední Polabí, v našem okolí pak na jihu ohraničeného Sázavou, na východě Železnými horami. Již od 10.století
je zřejmé, že právě mezi dnešními Říčany a Kostelcem nad Černými lesy se rozkládal prokazatelně ještě ve 13. a 14. století široký pás lesů, tvořivších tady kmenovou hranici mezi územím českých Přemyslovců a v 10. století ještě mocným kmenem Zličanů (Kouřim).
|
|
Osídlení na katastrech naších obcí vznikalo tedy na mýtinách, vykácených v těchto lesích, které je dodnes ze všech stran obklopují. Jméno „Svojetice“ poprvé uváděné až roku 1407 nepatří, bohužel, k žádnému užšímu typu; skupina názvů na „-ice“, odvozených ze starých osobních jmen (zde Svojata, doložené roku 1177) tvoří sice celou třetinu názvu jmenovaných písemně od roku 1150, avšak je běžné i po polovině 12. století. Někteří badatelé však zdůrazňují velké stáří této skupiny, takže současný vznik s výše uvedenými názvy (od 10. do 12.století) není vyloučen. |
Podobně je tomu se Srbínem (zmíněn až roku 1543), do 17.století vždy ovšem krátce „Srbin“ – jen nejistě zařaditelným k typu, datovatelnému zřejmě až do druhé poloviny 12.století (v okolí např. Přistoupim, Vidim, Radim, Kouřim) málokdy se však vyskytujícímu po polovině 13.století.
Ves téhož jména – stejně jako u Svojetic – se v Čechách nevyskytuje!
Co bychom měli vědět o Svojeticích?
Z hlediska horopisného náležejí Svojetice k Mnichovické pahorkatině, která je součástí Středočeské vrchoviny. Svými vrcholky pahorkatina přesahuje výši 500m n.m. Průměrná nadmořská výše ve Svojeticích je 420 m.
Vodopisně inklinuje obec k Posázaví.
Po stránce geologické jsou ve Svojeticích charakteristické hlubinné vyvřeliny (granitoidy), vzniklé ve spodním karbonu (prvohory), zejména středně zrnitý biotitický granodiorit (hlubinná vyvřelina složením mezi žulou a křemičitým dioritem) tzv. Říčanského typu. Tyto žuly jsou mladšího původu než žuly v Posázaví a jsou proto vhodné převážně na štěrk a na stavbu, též na pomníkovou práci: rámy, vázy, schody, obrubníky, kostky, ……
Po větší část druhohor zůstaly tyto permské uloženiny obnaženy a podléhaly demidaci (rozrušování). Koncem druhohor, v mladší době křídové, pronikla do celé oblasti středních Čech rozsáhlá mořská záplava, jejímiž pozůstatky jsou písčité usazeniny s vložkami jílovců. Třetihorní doba nezanechala v okolí Svojetic výraznější stopy.
Půda ve Svojeticích je z velké části jílovitohlinitá až hlinitojílovitá, prostoupená žulovou drtí, těžká, sléhavá, většinou horší bonity (IV.-V.). Je mokřejší, inklinuje ke kyselé reakci.
Podnebí Svojetic je ve srovnání s ostatními částmi oblasti poněkud drsnější a studenější, ale jinak velmi zdravé. Průměrná roční teplota dosahuje 6-7 °C, ve vegetačním období (duben-září 12-13 °C). Ročně připadá na naší oblast 30-40 letních dnů (vždyť už v srpnu bývají ve Svojeticích večery hodně studené). Roční úhrn srážek dosahuje 600-650 mm. Po 60-80 dnů v roce je zde sněhová pokrývka, dosahující průměrné výšky 40cm. Zahrádkáře často překvapí náhle přicházející první ostré mrazíky říjnu (-4 až –8 °C) trvající 2-3 dny. Po nich se obvykle oteplí, skutečné mrazy pak přicházejí kolem poloviny prosince. Sníh ležet zůstává poměrně déle, často do konce března. Hustá síť rybníků je dokladem, že spodní voda není hluboko. Průměrně je 120-140 cm pod povrchem, při jarních a podzimních deštích vystupuje 80-60 cm pod povrch.
V okolí Svojetic jsou poměrně vysoké stavy lovné zvěře (zajíc, bažant, srnčí), zpěvného ptactva je dostatek, vyvážené jsou stavy dravců. Rostlinstvo nemá v okolí Svojetic nápadné zvláštnosti. Kdysi převládající kyselejší dubobukové až bukové lesy jsou zachovány jen v rezervaci Voděradské bučiny u Jevan. Chudší typy přirozených jedlovin jsou většinou přeměněny na smíšené kultury smrk-borovice s větším výskytem listnáčů (dub, buk, habr, osika).
Při přípravě půdy k periodickému jejímu obdělávání ve Svojeticích musí se věnovat zvláštní pozornost zejména jejímu odplevelení. V podmínkách Svojetic (kyselost půdy) je nejvhodnější směs s převahou lupiny a pohanky, s dostatkem hrachu. Při vysévání této směsi je nutno do půdy přidat draslo, fosfor a vápno. Směs nutno vysévati v červenci nebo počátkem srpna.
Do „Svojetického zahrádkáře“ napsal Dr. Josef Musil.
Zapsal 26.června 1976 Sýkora František, kronikář
Geografickosídelní charakter vsi v roce 1841.
V terénu s množstvím úzkých luk – tedy příznak vysokého stáří – mají převážně pod prameništěm potůčku rozložené Svojetice. Liší se však nápadně pravidelným půdorysem oválné, k severu podkovovitě otevřené návsi (typ oválný návesní), do níž zřejmě jako dnes ústila hlavní cesta do Srbína úzkou mezerou mezi dvěma statky, dávajíc tak půdorysu ráz přechodu typu návesní silnicovky. Podobně jako u Srbína, jsou později na úkor lesa vydobyta pole členěna do užších nepravidelných pásů a bloků a nesou zajímavé názvy, jichž si všimneme jindy (Pitřince a k Drletínu). Plánovitě vzniklá náves není asi starší než z 13. století. Tvary polí v této poloze, jakož i trasy polních cest přetrvaly zřejmě z doby starší, nejméně před koncem 12.století. Zakreslené domy podél silnice ke Struhařovu pocházejí až z 19.století, předtím byla zástavba protažena pouze podél „Staré cesty“.
|
|
V roce 1841 byly poprvíc podle městského trigonometrického zaměření zakresleny půdorysy katastrálních území obcí Svojetic „s osadami Tehovec a Srbín (č. 397)“, „Struhařova se samotou Habrem a dvorem Myšlínem“ (č. 386), „Louňovic s osadou Výžlovka“ (č.199) a obce Klokočné (č.152). Uvedená čísla označují archivní uložení jednotlivých „indikačních skic“ ve Státním ústředním archivu. Jsou to vlastně podrobné půdorysné plány v měřítku 1:2880, které byly pořizovány v Čechách v letech 1826-1843 jako podklady, sloužící spolu s obsáhlým spisovým materiálem k novému výpočtu pozemkové daně. Ta však vstoupila v platnost až v šedesátých letech 19. století. |
Za tím účelem byly přesně stanoveny hranice všech katastrálních obcí, často např. u Svojetic – zahrnujících i několik vesnic, jejichž počet proti tzv. josefinskému katastru v Čechách vzrostl z 6066 na 9053. Plány tohoto tzv. stabilního katastru jsou velmi cenným pramenem informací a půdorysu obce, o počtu a druhu domů, vedení cest, o tvarech a počtu průběžně pročíslovaných vrchnostenských i poddanských parcel (rozlišeny jsou na zahrady, pole, louky, louky s částečným lesním porostem a rybníky) a o jejich majetkovém rozdělení; spisy pak mluví o sociálním složení obyvatel, o zemědělské výrobě včetně vlivu klimatu a kvality půdy. Na všech dílech plánu každé katastrální obce jsou pod prohlášením, že „indikace“ (zjištěné údaje), zanesená do této skici byla v přítomnosti povolaných na místě shledána úplnou a správnou, „podpisy 3-5 sousedů“ příslušné obce v čele s rychtářem (u Svojetic a Louňovic s pěknými obecními razítky), zástupců vrchnostenské kanceláře a hlavně úředního geometra, který měření provedl a plán nakreslil. Podle berní příslušnosti patřily všechny uvedené obce k zemi České, kraji kouřimskému a bernímu okresu v Kostelci nad Černými lesy (IV. Inspektorát).
Těsně před rokem 1843 byl daleko největší vsí v našem území Struhařov s 307 obyvateli žijícími ve 43 domech; do tohoto počtu je ovšem zřejmě zahrnuto 5 domů v samotě Habru, kde tehdy ještě nebyl žádný hostinec. Na druhém místě co do velikosti byly Svojetice s 264 (podle Sommera dokonce s 294) obyvateli ve 29 domech. Přibližně stejně středně velké byly Tehovec (211 obyvatel, 25 domů včetně hájovny na samotě Vojkov) a Klokočná (191 obyvatel a 23 domů). Mezi velmi malé vesnice se řadí Louňovice se 152 obyvateli v pouhých 14 domech a Srbín (138 obyvatel, 16 domů). Myšlín neměl tehdy vůbec charakter vesnice, ale jeho 32 obyvatel bydlelo pouze ve třech obytných budovách: ve vrchnostenském zámečku v rozlehlém panském dvoře s hostincem. A když už jsem u hostinců: ty byly tehdy ve Struhařově, v Tehovci, v Klokočné, v Louňovicích i v Srbíně, takže svojetičtí museli chodit na pivo do některé z okolních vesnic.
Komunikační osou naší oblasti je dnešní silnice z Bud do Chocerad (resp. na Komorní Hrádek), zakreslená již v geometricky přesných liniích na mapách z roku 1841. Plány na její výstavbu z roku 1816 nebyly pro obtížnost terénu v době stavby černokostelecké silnice realizovány, vznikla někdy mezi léty 1828-1841.
Zpracování „pomístních názvů“ v obci Svojetice
Československá akademie věd – Ústav pro jazyk český ustavil Místopisnou komisi, pověřenou výzkumem takzvaných „pomístních jmen“ – pojmenování polí, cest, hor, luk, lesů, skal apod. Úkolem výzkumu je zaznamenat co největší počet těchto názvů – aby byly zachovány pro příští generace.
Staří pamětníci vymírají a socializace zemědělství přirozeně vytlačila mnoho názvů a část pomístních jmen ztratila v nových podmínkách svou orientační funkci a postupně by upadla v zapomnění.
V souvislosti s uvedeným požádali odpovědní pracovníci ČSAV Místní národní výbor Svojetice ke spolupráci a aby byl jmenován z řad občanů místní zpracovatel, který by svým podílem pomohl splnit tento významný celostátní úkol.
Požadovaným úkolem byl pověřen místní občan pan Jaroslav Šindelář, Svojetice č.p. 7, narozen roku 1912, který také beze zbytku úkol splnil. Zmapování všech jednotlivých lokalit celého katastrálního území obce provedla arch.projektantka Marie Šindelářová – Vránová, Svojetice č.p. 7, narozená roku 1945, v měřítku 1 : 2880.
Jedná se o tyto názvy lokalit:
Ohrada, Za dubinou, Na dlážděnce, Za obcí, Na rybníčkách, k Drletínu, Na obci, Na mejtě, U brádeckých, U Jezírka, Na kopaninách, U šajby, U ruky, Pitřince, U kříže, Na skále, V jamech, Za lískama, Na berkmance, Bázerka, Za kovárnou, U hole, U Struhařova
Vzhledem k velkému počtu pomístních jmen, uvádím pouze jejich názvy. Popis jejich vzniku a významu by zabral příliš mnoho místa. Většinou svým pojmenováním udává vznik a opodstatnění. Všechny lokality sousedící s lesem mají shodné pojmenování. Na příklad: Pitřince, Kopanina, U hrádeckých a pod. O některých je v obecní kronice psáno už v dřívějších zápisech.
Za zmínku stojí zaznamenat některé nově zjištěné autentické údaje, nebo doplnění.
Ohrada – louka po pravé straně silnice od obce až ke kat.území Srbín.
Za dubinou – velký areál polí směrem k obci Louňovice. Majitel M.Štolc vlastní starou, německy psanou mapu, kde je pojmenování uvedeno.
Na dlážděnce – pole a menší části luk po pravé straně polní cesty do Louňovic.
Za obcí – pole a menší část luk dosahuje až novější části obce k ulici zvané „Na obci“.
Na rybníčkách – dlouhý, protáhlý tvar luk, směrem východním od obce. V dřívějších dobách vlastnila každá usedlost svůj rybník pro chov ryb pro vlastní potřebu. Celkový vzhled území potvrzuje oprávněnost názvu.
K Drletínu – pole a část luk v prostoru mezi novější částí vesnice zvané „Na obci“ a státní silnicí č. 1051/2 Mukařov – Chocerady – názvu se užívá od nepaměti.
Na obci – kdysi neplodná půda, využívaná k hromadnému pasení hospodářských zvířat – majetek obce. Později z části zastavěná a upravená na pole. Název se používá od nepaměti.
Na mejtě – zde se pálilo dřevěné uhlí (milíře). Na zakrývání milířů byla používána cihlářská hlína z prostoru , zapsaném pod číslem. Též samotný název vznikl za poplatek „mejto“ to právo „mítit“ les a pálit uhlí zaplacený tehdejšímu majiteli lesa na Komorném Hrádku.
U Jezírka – odkud byla kopána hlína na cihly sušené na slunci „vepřovice“, k vymazávání spor dřevěných staveb, podlah, mlatů ve stodolách, stavbě kamen a pecí a mnoha dalším potřebám. Tak vzniklo jezírko se spodním přítokem vody a zachovalo se do dnešních dnů a je z části využíváno jako přírodní koupaliště.
U šajby – jako vojenská střelnice – byla zrušena roku 1902
V jamech – v této oblasti se kopal tzv. „modrý jíl“, ze kterého se dělalo první kamenné nádobí. Jak uvádí časopis „Pod Lipami“, vydávaný pro školy okr. Český Brod v letech 1920-1925, vyrábělo a vypalovalo se tohoto nádobí značné množství. V obci Tehovec se konaly na něj trhy. Vesnice se prý dříve jmenovala „Trhovec“ podle zmíněných trhů na nádobí. Při příležitostném kopání se často přijde na velké množství střepů. Sousední les se též nazývá „V jamech“ a také je v něm značné množství jam, dosvědčující tuto činnost. (doklad v Okresním muzeu v Kolíně, dříve v Muzeu v Kostelci nad Černými lesy)
Bázerka – hájovna, přilehlý les a pozemky, dnes většinou zastavěné rekreačními chatkami. Tato oblast – počátek hřebenu Českomoravské vrchoviny má tu zajímavost, že v jejím prostoru pramení tři potoky, které tečou na tři světové strany. Jeden směrem jižním – po opuštění lesa před Mnichovicemi jménem „Mnichovka“ se vlévá pod Věstonickým mostem do Sázavy. Druhý teče na západ jako známá „Rokytka“, aby se v Praze spojil s Vltavou. Třetí posílen cestou prameny a přítoky z lesa ve směru na východ je hlavním přítokem známých Jevanských rybníků.
Na konec zbývá dodat, že podle zprávy ČSAV – Ústavu pro jazyk český bude vydán po konečném zpracování „Sborník pomístních jmen v Čechách a na Moravě“. Má obsahovat všechna pomístní jména, kterých se odhaduje na 900000. Do zpracování soupisu bylo zapojeno několik tisíc pracovníků z více než osmi tisíc obcí a osad. Bylo by správné, aby slovník po svém vydání byl v každé obecní knihovně.
Zpracoval: Jaroslav Šindelář, Svojetice č.p. 7.
Zapsal 15. srpna 1977, Sýkora František, kronikář
Počty obyvatel
|
|
Podle sčítání lidu na panství černokosteleckém roku 1843 bylo v obci Svojeticích: 29 domů, bytových stran 63, mužů 140 a 154 žen, celkem 294 osob. Při sčítání lidu roku 1890 bylo 54 domů, mužů 218, žen 209, celkem tedy 427 osob, Krom toho provedeno sčítaní dobytka a tak ve Svojeticích bylo 28 koní, 91 ks hovězího dobytka a 23 ks prasat.Při sčítání lidu dne 1.prosince 1930 bylo ve Svojeticích 88 domů, katastr 257 ha, a všeho 411 obyvatelstva. Pro zajímavost uvádím: z celkového počtu obyvatel (411 osob) bylo „náboženství“: řím.katolického 275 osob, evangelického 65 osob, českoslovanského 4, židovské 5, jiné 2 a bez vyznání 60 osob. |
Podle černokostelecké kroniky Františka Šimáčka z roku 1935
Zapsal 2.září 1975, Sýkora František, kronikář
Co to byla tzv. „BERNÍ ROLE“ či „MILE“
Berní role či mile je nejstarší český katastr osedlíků, ale je to i nejstarší pozemková kniha ve střední Evropě. Podává přesný soupis všech osedlých – totiž sedláků, chalupníků a zahradníků – v každé vesnici podle jejich poplatné schopnosti. Tak ku příkladu podle tohoto soupisu ve Svojeticích byli tito:
sedláci : Onřej Dolejší, Matěj Navrátil, Jiří Maršálek
chalupníci: Jakub Budský, Maryana Sádlová, Matěj Zelenej
prosté chalupnícké: Kopřivovský, Stejskalovský (od 1659 Jan Stejskal), Sadilovský
Co o Svojeticích říká Ottův slovník naučný?
Svojetice …...ves v Čechách, hejtmanství Český rod, okres a pošta Kostelec nad Černými lesy, fara Mukařov; 55domů, 408 obyvatel (1900)
