SVOJETICE

Obec a její symboly

• 

Znak obce Symbolika: Smrky symbolizují jehličnaté lesy, které obec obklopují ze tří stran. Jejich barevná kombinace představuje motiv blíženců (svojátek), převzatých z obecního pečetidla z 19.století, kde jeden z bratrů je nesmrtelný (barva zlatá) a druhý smrtelný (barva stříbrná). Podkova odkazuje na výpravu zbrojného rejtara proti Turkům, která se v obci připomíná v 17.stol. Chov koní je pro obec charakteristický i v současnosti.

Obec Svojetice je v pramenech poprvé zmiňována v deskách zemských z 12. března 1407 při výměně statků mezi augustiniánským klášterem sv. Karla na Novém Městě pražském a pražským měšťanem Kašparem Čotrem, zvaným též z Tehova. Čotr tehdy směnil hrad Tehov s příslušejícími vesnicemi za klášterní statky Bašť a Prače a plat v Čakovicích. ¹

Spolu s ostatními vesnicemi tehovského panství byly Svojetice v roce 1513 prodány a připojeny k panství Kostelec nad Černými lesy, s nímž obec sdílela osudy až do konce patrimoniální správy v roce 1848. Významnými majiteli černokostelckého dominia byli zejména Slavatové z Chlumu a Košumberka (do r. 1547), Smiřičtí ze Smiřic (1558-1620) a knížata z Liechtensteina (1622-1933). ²

Zajímavé informace o vsi přináší urbář zv. Zlatá kniha černokosteleckého panství dokončená v roce 1677. Ve vsi Svojetice je mj. uveden statek Jana Dědka se svobodnou rychtou a „jedním lánem polí pro vejpravu proti ouhlavnímu nepříteli jednoho zbrojnýho rejtara“. ³

Podle údajů ve Zlaté knize známe také druhovou skladbu tehdejších svojetických lesů. Ves tehdy obklopovaly lesy černé, tedy jehličnaté, které rostou v okolí obce dodnes. ⁴

 

V první polovině 19. století užívala obec vlastní pečetidlo. Otisk tohoto pečetidla (užitého jako razítko) se zachoval na rubu tzv. indikační skici stabilního katastru pro obec Svojetice, zhotovené v roce 1841. Pečetidlo je oválné, pole je ohraničeno dvojitou linkou (z nichž vnější je tučnější). Uprostřed pečetního pole jsou zobrazeny dvě objímající se dětské postavy stojící na trávníku, ze kterého vyrůstá po každé straně dovnitř zahnutá (vavřínová?) ratolest. V horní části se nachází nápisová páska s opisem kapitálou: OBEC SWOGETIC. 5 Postavy užité na pečetním obraze s největší pravděpodobností symbolizují motiv Blíženců a jedná se tedy zjevně o narážku na jméno obce. Stará čeština měla totiž pro blížence (lat. gemini, něm. die Zwillinge) výraz svojátka (swogátka). 6 Jméno vsi Svojetice je však současnými odborníky vykládáno jako ves lidí Svojatových. 7

Předobrazem astronomického symbolu Blíženců byli podle řeckého bájesloví synové boha Dia, dvojčata Kastor a Polydeukés (Pollux). Tito proslulí bojovníci byli nerozluční. Při námořní výpravě Argoplavců prý jednou nastala bouře, Iásón přinášel oběť, nad hlavami obou blíženců se objevily dvě jasné hvězdy a bouře minula. Jsou proto považovány za hvězdy, které přinášejí štěstí lodím.

Když byl pak smrtelný Kastor v jedné bitvě smrtelně raněn a měl zemřít, prosil jeho bratr Polydeukés (který byl nesmrtelný) jejich otce Dia, aby i jemu bylo dopřáno zemřít s milovaným bratrem. Zeus jeho prosbě vyhověl tak, že ustanovil, aby pospolu nerozdílně žili střídavě jeden den na Olympu a druhý den v podsvětí. ⁸

 

zpracoval: Jan Oulík, 9. dubna 2007

---

1. Josef EMLER(ed.), Reliquiae tabularum terrae regni Bohemiae anno MDXLI igne consumptatum, II, Pragae 1872, s. 33-34
2. Podrobně August SEDLÁČEK, Hrady, zámky a tvrze království českého, XV, Praha 1927, s. 10 a násl., s. 27.
3. Státní oblastní archiv v Praze, fond velkostatek Kostelec nad Černými lesy, zn. Kostelec 3138, fol..380. Tato rukopisná kniha se zlatou ořízkou o váze 15 kg je historicky přezdívána „perla panských urbářů“. Dopodrobna popisuje jména hospodářů, lesy, rybníky a řadu dalších podrobností.
4. Jaromír POKORNÝ, Černokostelecké lesy (Pohledy do jejich dějin), in: Vlastivědný sborník Českobrodska 1, Praha 1957, s. 119-132, citovaná stránka 130. „Naši předkové rozeznávali totiž odedávna dva typy lesů, kterým my dnes říkáme listnaté a jehličnaté. Listnatým říkali lesy „bílé (podle světlejší zelené barvy) nebo „živé“ (obnova z pařezů) a lesy „černé“ říkali jehličnatým, složeným převážně ze smrku a jedle. – tamtéž s. 119.
5. Národní archiv, fond Indikační skici, kraj Kouřimský 397. Svojetice. Otisk pečetidla má rozměr 31x27mm.
6. Josef JUNGMANN, Slownjk česko-německý IV., Praha 1838, s. 416.
7. Antonín PROFOUS, Jan SVOBODA, Místní jména v Čechách, jejich vznik, původní význam a změny, IV, Praha 1957, s. 260.
8. Tůma CIMRHANZL, Mýthologie čili bájesloví Řekův a Římanův, Plzeň 1880, s. 263-264; James HALL Slovník námětů ve výtvarném umění, Praha 1991, s. 212.