Historie z kroniky obce Baračníků Svojetice
Dne 10.října .1926 bylo založeno sdružení Českých Baráčníků ve Svojeticích. Soused Karel Srunecký byl první, který pracoval bez únavy, až se mu podařilo tuto krásnou myšlenku uskutečnit. Svolal 10. října veřejnou schůzi, do které pozval sousedy struhařovské a souseda Františka Drážďala, župního rychtáře z Hrusic, který věrnými slovy vylíčil účel a povinnosti, které na sebe bere spolek Baráčníků. Zapsáno bylo 27 členů. Z těchto členů byl zvolen výbor. Volby byly provedeny za naprostého souhlasu všech přítomných, kdy zvolení sousedé a tetičky složili slib věrnosti a čestnosti na právo, že budou svorně a bez zisku pracovat pro blaho a rozkvět baráčnického sdružení. Sousedé si určili výši příspěvků a založili si pohřební fond. Ještě v tomto roce konali zábavu, aby se jim trochu naplnila kasa. Všichni členové se dohodli, že se každý zúčastní zábavy a kdo by nepřišel, zaplatí povinně vstup.
18. července 1927 se konal v naší obci župní sjezd, který s velmi vydařil. Naše obec zasílala peníze správě školy v Mukařově na zakoupení veškerých potřeb pro děti ze Svojetic. Dále přispívala na podávání polévek. Nemocným a vyhořelým se vyplácela jednorázová podpora. Odsouhlasena pokuta 10 Kč za neúčast na pohřbu, později zvýšena na 15 Kč a 1 Kč za neúčast na sezení.
V roce 1930 byla uzavřena smlouva s kapelníkem Josefem Kurelem, který se zavázal smlouvou v každém případě, jak na pohřby, tak i na zábavy dobrou muzikou posloužiti. Sousedé a tetičky se zúčastňovali slavnostních zasedání okolních obcí, kam dojížděli na žebřiňáku.
V roce 1948 jsme vysadili třešňový sad, na který jsme věnovali přes 5 000 Kč. Každý člen měl vykopat tři jámy a přinést tři kolíky. Dva sousedé připravili kamenný památník s letopočtem 9.5.1948, který byl slavnostně postaven, aby příští generace věděla, kdy a co Baráčníci vykonali. Bylo zakoupeno 30 metrů rour pro kanalizaci v ceně 4 000 Kč. Na opravu obecní studně jsme dali 890 Kč. Z výtěžku maškarního plesu jsme dali peníze na opravu hřbitovní zdi. Při budování místního rozhlasu jsme dali 5 000 Kč a zavázali jsme se dávat 50% čistého zisku do zaplacení rozhlasu. Při výstavbě MNV odpracovali naši členové hodně brigádnických hodin i při čištění rybníku. Zakoupili jsme v Říčanech obleky na maškarní plesy, které jsme opravili a za poplatek půjčovali občanům, čímž jsme získali peníze do pokladny. Vzali jsme patronát nad hvězdou před restaurací, kde jsme vysazovali květiny, okopávali a vysadili růže v parku. I když jsem nebyli členy Národní fronty, přesto jsme přispívali penězi na MDŽ a MDD. Dlouhá léta jsme měli patronát nad mateřskou školkou. Přispívali jsme jim na vánoční besídku a na den dětí. Děti zase dávali předávaly tetičkám dárky k MDŽ, přednášely na výročních sezeních. Pohřební fond byl zrušen, ale když člen zemřel, pozůstalí dostali 300 Kč. Dále bylo dohodnuto, že každý člen, který dosáhne kulatého výročí, dostane dárek (balíček) v hodnotě 150 Kč. Cena byla později zvýšena na 200 Kč. Také naše obec pořádala zlatou svatbu manželů Kurelových a Buckých. Pořádali jsme staročeské máje, které mívaly velký úspěch. Ale byla velká režie, mnoho starostí a většina členů přestárlých , přestali jsme proto máje pořádat. Zkoušeli jsme to i se závody přes rybník, ale i to bylo nad naše síly.
23. června 1990 jsme měli slavnostní zasedání s rozvinutím praporu, když jsme měli i průvod po vsi s májkou. Pořádali jsme každý rok ples, který byl vždy hojně navštíven. Bohužel už není k dispozici sál, museli jsme od pořádání plesu upustit. Teď už pořádáme dvakrát do roka posezení při harmonice. Jezdili jsme každý rok na zájezdy po naší vlasti a tak jsme poznávali krásy vlasti a historické památky.
Pro děti pořádáme za finanční pomoci OÚ mikulášskou nadílku. Zúčastňujeme se výročního zasedání v okolních obcích. Při tisícileté vodě jsme pomohli zatopené obci baráčnické Zálezlice peněžitou částkou 2800 Kč. Zúčastnili jsme se výročního založení obce Baráčníku v Kolíně, v Soběslavy, v Sokolově, svěcení praporu na Sázavě a slavnostního zasedání okolních OB Baráčníků. V roce 2006 jsme oslavili 80.výročí založení obce Baráčníků ve Svojeticích. Pomohli jsme OÚ při pořádání oslav 600 let založení obce Svojetic. Na požádání OÚ pomáháme při jejich akcích. Každý rok pokládáme věnce k pomníku padlým- v květnu při výročí osvobození naší republiky a v říjnu při založení naší republiky. 18. listopadu 2008 za účasti prezidenta republiky a představitelů vlády jsme oslavili 125. výročí znovuotevření Národního divadla v národních krojích. 20. června 2009 oslaví Baráčníci 135. výročí založení českého Baráčnictva v Mladé Boleslavi.
České Baráčnictvo:
Baráčnická myšlenka vznikla v 70.letech 19. století v Kolíně, kde se utvořila společnost jejíž členové navázali na nejlepší tradice českého národa. Scházela se na předměstí Kolína v hostinci, který nese název,,U Šlejtrů“, později byl přejmenován na ,, Baráček“. K tomuto názvu pomohla skutečnost, že stolní společnost od prvopočátku bojovala za čistotu českého jazyka. A právě v chudých dřevěných domcích se udržela česká řeč i pravé češství. A proto členové uvedené společnosti v Kolíně si začali říkat ,, Baráčníci“.
Vlastenecký spolek dosáhl v krátké době značné obliby. V roce 1880 je založení baráčnické společnosti v Praze Dejvicích, pak následují Hradčany, Bubeneč, v roce 1885 Staré Město, dále Mladoboleslavsko, Kladensko, Benešovsko do Českých Budějovic, Plzně, Chebu a okolí. Na přelomu století přichází zprávy o založení baráčnických obcí ve Vídni i v USA.
Regule ( neboli stanovy) byly 26. srpna 1895 schváleny. Byly tak pečlivě zpracovány, že pouze s malými úpravami platí dodnes. Od samého začátku se jedná o spolek nepolitický. Roku 1895 se konala v Praze ,, Národopisná výstava všeslovanská“ a právě tato výstava se stala podmětem k sjednocení některých obcí z Prahy a okolí. Hlavní náplní kromě lásky k mateřskému jazyku je popularizace lidových, pracovních i slavnostních krojů, písní i tanců.
Zejména velmi známými a oblíbenými se staly tradičně pořádané plesy v krojích, které se nikdy neobešly bez tančení staročeského tance ,, Česká beseda“. Dnes Baráčníci užívají kroje a to původní lidový kroj, který se zachoval v jednotlivých oblastech Čech a Moravy, například kroj středočeský, chodský, mladoboleslavský, kyjovský, piešťanský a mnoho dalších. Druhým typem kroje je kroj spolkový tzv.,,Mařenka“. Jeho předlohou bylo oblečení Mařenky ze Smetanovy opery Prodaná nevěsta.
Třetím typem kroje je kroj pracovní tzv. ,,svéráz“. Skládá se z bílé vyšívané košile v národních barvách (červená a modrá) v předepsaném vzoru na límci, manžetách (popřípadě na rukávech) a na prsou. Místo kravaty se váže na mašli červená stužka 1,5-2,5cm široká a od úvazu visící konce musí být minimálně 30 cm dlouhá. Tmavé kalhoty bez šlí, kožený pásek s baráčnickou přezkou, na hlavě baráčnická čapka s pérem. Tmavé ponožky a tmavé polobotky. U svérázu se nesmí nosit vesty kožené, dále vesty moderně šité.
Svéráz ,,ženský“: bílá halenka- rozhalenkový límec, krátký rukáv asi k lokti, vyšitá v národních barvách (červená a modrá) v předepsaném vzoru na límci, manžetách a na prsou. Sukně tmavá, hladká (černá, tmavomodrá). Halenka se nosí do sukně i přes. Punčochy tělové barvy. Uzavřené tmavé střevíce. U svérázu ženského nejsou povoleny kalhoty a sukně nesmí být z džínového materiálu. Spolkový i pracovní kraj je uniforma podléhající směrnicím, které se musí dodržovat.
Jsme jediným zájmovým spolkem v naší republice, který uchovává staré české zvyky (zvyklosti a tradice). Chceme předat mladé generaci kus naší české minulosti, jak naši předkové žili, pracovali, bavili se a veselili- také pěstovali přátelství a jednotu. Správně se chová ten, který si váží svých předků. A nakonec si přát? Aby i nadále se rozvíjel a vzkvétal náš spolek Českého Baráčnictva.
